PÍSNĚ O SRDCI NAPLNĚNÉM VZPOMÍNKAMI

CO DOROTA BAROVÁ NAŠLA ZA ZRCADLEM?

Tak dlouho jsme zpěvačku, violoncellistku a skladatelku měli spojenou s libozvučnou polštinou, až jsme si nedokázali představit, že ji v písních vyrůstajících z intimní komornosti nahradí češtinou. A kdyby k tomu přece jenom došlo, jak by nově zněly, zajímalo nás; po tolika letech možná i s drobnými obavami. Zbytečnými, a vlastně nepatřičnými, vždyť se přece bavíme o Dorotě, tykající si s hudební krásou v jakémkoliv jazyku. Pro zpívání v češtině ji na albu Píseň pro Mi vedl odchod její blízké kamarádky, výtvarnice a básnířky Michaely Vejnarové (1979–2023), které tím chtěla vzdát úctu a přišlo ji vhodné, abychom jejímu smutku rozuměli a možná se dozvěděli, „co všechno zrcadlem se zdá a co za ním vyčkává“.
„Když se mi do ruky dostaly její sešity plné skic a textů, vznikl nápad na album, kde budou nejen její zhudebněné básně, ale také obrazy. Vybrala jsem sedm básní, které zrcadlí její vnitřní, snový svět a její milé poťouchlosti,“ vysvětlila Dorota své rozhodnutí provázené prý zpočátku ale vnitřním strachem, aby tak osobní vzpomínání příliš nezatěžkala smutkem. „Míša Vejnarová, byla veselý člověk a milovala život. Takže jsem nechtěla moc smutnit. Když jsem si pak tu desku s odstupem poslechla, příjemně mě překvapilo, že se záměr povedl,“ řekla Dorota v rozhovoru pro magazín UNI a tu možná nejsmutnější píseň pro Mi raději zazpívala v polštině: „Učím se žít a snít bez tebe. Nacházím tě na nebi a vedle sebe a srdce naplňuji vzpomínkami.“
Pro Dorotu platí jedna samozřejmost: ať už ji doprovází kdokoliv, vždycky nás dostane. Tentokrát s baskytaristou Milošem Klápštěm, který se na nádherném albu podílel.

Autorka fotografií: Helena Kadlčíková