HARFY NAD OSLAVOU

EDMAR CASTAÑEDA // CATRIN FINCH // SECKOU KEITA

CD a LP - živá nahrávka byla pořízena 2. 8. 2019 na festivalu Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou.

Odkaz na zakoupení/poslech alba: https://www.indies.eu/support/tunevoyage/folkovky

Zvuk: David “Hejsa” Hýsek (OteSound)
Záznam – Vojtěch Šmid
Editace, mastering – Bronislav Šmid
Grafická úprava: Rostislav Pospíšil

Album je věnováno Jitce Šuranské.

1. Harps over the Oslava river – part 1 /// 2. Harps over the Oslava river – part 2 /// 3. Harps over the Oslava river – part 3 /// 4. Harps over the Oslava river – part 4 /// 5. Harps over the Oslava river – part 5 /// 6. Harps over the Oslava river – part 6 /// 7. Harps over the Oslava river – part 7 /// 8. Po zahrádce chodila

Když o strunách, proč ne o harfách, ke všemu ze tří světadílů? Catrin Finch z Walesu, senegalský hráč na koru Seckou Keita a Kolumbijec Edmar Castañeda se v minulosti potkávali na festivalech, teprve na Folkových prázdninách se ale jejich harfy vůbec poprvé společně rozezněly do jedinečné krásy, kdy než by ve vás dozněla, dřív oběhnete zeměkouli.
Už z prvních tónů je zřejmé, že se bez možnosti vzepřít stáváme zajatci hudby z druhu intenzivního zážitku, který se zkrátka přihodil, a s plány dopředu se v něm nepočítalo. Volba číslic namísto názvů je jistě k debatě, jenomže hledejte pro skladby pojmenování, když se k tomu neodhodlali ani sami tvůrci a tíhu úkolu přenesli na dramaturga, čímž mu připravili pár bezesných nocí, aby i on to nakonec vzdal a zůstal u čísel, jak jinak.
Přestože by bylo nespravedlivé zapomenout na předchozí projekty, Harfy nad Oslavou se ve své hudební jedinečnosti, v níž se prolíná expresivita s lyričností a mistrovské hráčské umění s člověčinou, pevně usadily na uměleckém vrcholu. A neskonalý dík za to patří také dívce, která na závěr si s trojicí zazpívá moravskou písničku: Jitce Šuranské.
Jiří Moravčík (www.world-music.cz)

CATRIN FINCH & SECKOU KEITA

Catrin se spirituality a tranzovních rytmů západoafrické kory zprvu obávala, Seckou zase harfu považoval za konzervativní nástroj. Přesto se na dvou vynikajících albech - Clychau Dibon a Soar - společně dotkli zlaté hudební žíly - hudby vycházející z kontrapunktu harmonicky vlnivé harfy a staccatové kory. Za hrdiny si dvojice zvolila ptáky, symbolizující pro ni témata svobody, volného pohybu a práva na domov.
Na sedmačtyřicet respektive jednadvacet strun svých harf, protože kora je považována za africkou harfu, netlačí. Tedy především Catrin: interpretka klasické hudby, jmenovaná v roce 2000 princem Charlesem Královskou harfenicí, což je titul používaný naposled před sto třiceti lety za vlády královny Victorie. Pro pověst velké a šikovné hvězdy si ji od mládí žádají také přední světová symfonická tělesa. Hráč na koru, zpěvák, bubeník a vyhledávaný spoluhráč Seckou patří ke kastě griotů, jediných, kteří se od 12. století v západní Africe rodí s předurčeností stát se profesionálními hudebníky, pamětníky národa a mluvčími společnosti. Rodák ze senegalského regionu Casamanche od roku 1996 žije v britském Birminhgamu a jeho hráčské umění, přirozenost s jakou vklouzne i do nejméně očekávaných spoluprací a vklad, s jakým je pomáhá proměňovat v nezapomenutelné zážitky, jsou mezi hudebníky  žádané, ať už se jmenují Martin Simpson, Baka Beyond, Omar Sosa nebo Damon Albarn. „Věřím, že všechno, co vychází ze srdce, přejde do jiného srdce,“ tvrdí Seckou, přezdívaný Muž v pohybu.
www.catrinfinchandseckoukeita.com  

EDMAR CASTAÑEDA

Na letištích přistupuje s rozměrným nástrojem k přepážce s prosbou: „Ahoj, jsem anděl hrající na harfu. Pomůžete mi?" Že nepřehání, pochopíte záhy na koncertě. Často na nich publikum vyzývá: pojďme si užít andělskou party. Na svolení nečeká: rozezvučí harfu jako snad nikdo jiný na světě a není vůbec jednoduché přijmout fakt, že struny v euforických jazzovo latinskoamerických rytmech neprobírají dva lidé, nýbrž jen on sám.
Harfa do běžné výbavy kovbojů nepatří, možná tak foukací harmonika nebo hřeben. Kdo by se vláčel s nástroje těžkým málem jako kůň. V Kolumbii, na rozsáhlých nížinatých pláních Los Llanos, to vidí jinak: tamní honáci dobytka se bez harfy arpa llanera v tradičních taneční hudbě joropo neobejdou. Castañeda dokonale zvládl obojí: harfu i tanec.
Když se v šestnácti přestěhoval do New Yorku, kde začal studovat jazzovou trubku, chodil si po nocích přivydělávat do klubů. To co se přes den ve škole naučil, snažil se večer přenést do strun harfy. Brzy se mu podařilo vyvinout ojedinělý osobní styl - pravou rukou basuje a levou hraje melodie jako kytarista nebo klavírista. Ideální pro jeho další unikum: směs jazzu a joropo. Brzy se dopracoval do první jazzové ligy: po bok  Wyntona Marsalise, Johna Patitucciho, Marcuse Millera, Johna Scofielda a především asi nejlepší světové jazzové klavíristky Hiromi. „Na zvukové zkoušce nám oběma došlo, jak magicky a bez námahy jsme se propojili. Jako by všechny noty, které jsme zahrály, byly rády, že mohou být spolu a roztančily se," vzpomínala drobná japonská virtuózka na první setkání s Castañedou, s nímž tvoří jeden z nejoslnivějších hudebních párů současnosti. Pamatujeme si ho ale i z koncertů a nahrávek s Martou Töpferovou, Stingem, Paco de Luciou, mexickou zpěvačkou Lilou Downs nebo s předními světovými symfonickými orchestry.
www.edmarcastaneda.com

Autoři fotografií: 1. Kamila Berndorffová, 2. Ivan Prokop