KDYBY TO TAK BYLO MOŽNÝ, STARÁ, NATOČ GRAMOFON

NEDĚLNÍ VEČER V SYNKOPICKÉM RYTMU

Nedělní odpoledne a večer, na Folkovkách probíhá Divadelní den. Korzujete parkem, když tu náhle zdáli zazní jazzová hudba podle všeho hodně stará, kterou už dnes rádia moc hrají. Jdete blíž, sednete si, posloucháte písně o Vendelínovi, co to bez studu vzal prudce a nikam se vám vůbec nechce.
Odezva na orchestr patřící svého času k těm málo na světě hrajícím ranný jazz, blues a swing tím nejautentičtějším způsobem, jakého bylo možné docílit, je dodnes všude stejná: starší ročníky nostalgicky zavzpomínají na černobílé filmy pro pamětníky a mládeži dojde, na jakou hudbu se jejich prarodiče „šoupali“ po tanečním parketu a když se nikdo nedívá, vytáhne mobily a zjišťuje, co je to melafon, kornet nebo suzafon a možná taky, kde leží New Orleans, kde tahle hudba ve 20. letech minulého století přišla na svět. A půl století na to pak v Praze Originální pražský synkopický orchestr. Založil ho hudebník, pedagog a muzikolog Pavel Klikar, který nás letos v únoru bohužel navždy opustil. Vychoval si ale dobré následovníky, kteří po něm ansámbl s tou samou snahou zachovat hudební patinu převzali, aby nám neustále připomínali, že „nejen pro ten dnešní den stojí za to žít“.