WOLF LOST IN THE POEM – INDIGEM
ZHUDEBNĚNÁ POCTA JANA ŽAMBOCHA ČESKÝM BÁSNÍŘKÁM
NOVÝM ALBEM INDIGEM JAN ŽAMBOCH POSTOUPIL PŘI ZHUDEBŇOVÁNÍ ŽENSKÉ POEZIE DO DALŠÍHO PATRA.
Zatímco se skupinou Žamboši tíhne Jan k folku, jak ho u nás máme rádi, pod jménem Wolf Lost In the Poem vychází z expresivního, příjemně znepokojujícího zhudebnění a zpěvu bez smítka falešnosti oddanému básním neobyčejných ženských autorek. Za první album Nepřipoutaný sklidil hodně uznání a bylo příjemné pozorovat, jak na svou introvertní stranu získává i běžné folkové publikum nepropadající panice z toho, že si s ním jako jindy nemůže zazpívat. Postavil se před něj pouze s akustickou kytarou, loopem a zahrádkou efektových krabiček okolo nohou. Nové album Indigem s doprovodem postoupilo dál a snad proto, nezní tak drásavě. Harmonické vokály, housle, klavír nebo trubka hostujících přátel spoustu písní zlyričtělo a bicí Pavla Koudelky dřívější těkavost, ve které se tak leckdo mohl ztratit, rytmicky usadilo až tak, že se bez něho na koncertech neobejde.
Bývá dnes často zvykem, že autoři své písně vysvětlují; nebo dovysvětlují, to když v obavách předpokládají – a nejednou předpokládají správně – že byste při poslechu mohli myslet na něco jiného než oni. Ty anotace jsou ale někdy i zbytečné: buď na ně nedáte, protože co by vám měl kdo napovídat, když na to chcete přijít sami nebo se obáváte ztráty intimní chvíle, kdy ty písně k sobě „necháváte přicházet“ a dobíráte se jejich podstaty. O Janovy vysvětlivky ale přesto stojíte: už z první věty totiž pochopíte, že vám nic nevnucuje, jen se nejspíš upřímně potřeboval vyzpovídat z rozpoložení, kdy z něho četba českých básnířek „vyrazila emocionální textovou reflexi“.