folkové prázdniny

PŘÍVAL PÍSNIČKÁŘSKÉ NÁDHERY SCHOPNÝ NÁS „ZPÍT DO NĚMOTY“

BLAŽENÉ VDECHOVÁNÍ PÍSNÍ MARIE PUTTNEROVÉ

Tolik lidí na ni najednou pěje chválu a věřte, bude jich pořád víc, a my se tomu nedivíme a divit ani nemůžeme. Vlastně z prostého důvodu: s dvěma kytaristy – manželem Martinem Novákem a opavským Petrem Uvírou – se totiž rozhodla natočit své první sólové album, které by s nimi zacloumalo, aby se nakonec ukázalo, že totéž provedlo i s posluchači, a učarovalo také odborníkům, udělujícím ceny Anděl, takže si pro toho folkového letos v březnu došla, ačkoliv zrovna k folku se v tom tradičním slova smyslu, skoro vůbec nevztahuje. A na folkařku Marii by nevsadil ani ten, kdo ji předtím slyšel – třeba i na Folkovkách – v řadách Jakblkoně, Půljablkoně, Cymbelínu, Zvířete jménem podzim nebo pěveckého sboru Skřivánek. „Za celou dobu svého působení na české scéně jsem měla možnost pobývat v různých uskupeních od rocku, folku přes folklor, sborové zpívání, až po jazz, který jsem dokonce vystudovala. Sama sebe však vnímám především jako vypravěčku písňových příběhů, které ve mně rezonují napříč hudebním spektrem, a tak to nejspíš zůstane jednou pro vždycky,“ vysvětlila Marie, proč bychom ji měli považovat hlavně za mimořádnou, žánry nevnímající zpěvačku, empaticky napojenou na poezii a nadčasovou hudbu nahony vzdálenou planému mainstreamu.
Marie už není jako dřív součástí party, stala se nyní vůdkyní své vlastní a album Laila tov proto pro ni představuje bezesporu milník: zpěv básní a textů Vlasty Třešňáka, Jakuba „Kittchena“ Königa nebo katolického básníka Jana Zahradníčka, jinak řečeno, jejich hluboce přesvědčivý výklad, zůstává už totiž pouze na ni, jejímu hlasu, gestech a podmanivé schopnosti nás přívalem takové nádhery „zpít do němot“.
Na tom, že v nás album Laila tov tak dlouho doznívá, má podíl britský producent Eddie Stevens (Jana Kirschner, Druhá Tráva nebo Róisín Murphy). Původně křehké kytarové písně očaroval zvukem a přenesl do kouzelně mámivé říše, kde je už jen „blaženě vdechneme“. A zase, nejen my: „Po dokončení alba jsme zjistili, že už se k původním verzím nemůžeme vrátit, natolik nás to celé zasáhlo. Proto jsme k sobě přijali vynikajícího klávesistu a hráče na syntezátory Martina Brunnera. Ze zvuku alba na koncertech vycházíme a posouváme se o kousínek dál.“

Autor fotografií: Dušan Tománek