folkové prázdniny

NEJCIVILNĚJŠÍ A NEJKŘEHČEJŠÍ ZPĚVAČKA MLADÉ ŠPANĚLSKÉ GENERACE

V NÁDHERNÝCH PÍSNÍCH DOKÁŽE VALERIA CASTRO SOUCITNÝM TICHEM PŘEHLUŠIT I VÝBUCH SOPKY.

Pochází z malého městečka na kanárském ostrově La Palma, kde rodina zůstává nadevše a lidé tu k sobě, tradicím a půdě mají tak blízko, že si to ani nedokážeme představit. Ze všech španělských zpěvaček mladé generace proto působí pětadvacetiletá Valeria Castro nejcivilněji, nejkřehčeji a nejzranitelněji. Nahony vzdálená módním trendům a popkulturnímu shonu. Považuje se za písničkářku a na otázku jak by se definovala, s úsměvem odpověděla: pure, sweet and folkloric.
Jako by se během zpěvu stávala písní a občas nastalé mučivé ticho přichází ve chvílích, kdy ji zničující emoce umlčí. Nezapomíná slova, jen v sobě sbírá sílu pokračovat. To známe od zpěváků flamenka nebo portugalských fadistů, kteří se navíc často rozplakají. Ticho v písních Valerie Castro nevyznívá tak osudově, neslyšíme v něm tolik výkřiků bolesti, zato působí jako něžný výraz upřímné nejistoty, do jaké míry nás může nechat nahlédnout do své duše. Na koncertu, kdy ze svůdného šepotu přejde Valeria Castro do ticha, trvající doslova celou věčnost, máte chuť ji účastně obejmout, tím byste ale otevřené vyznání citlivé dívky jen zničili. Nepotřebuje zachraňovat, jak sama říká, pořád se vnímá jako chiquita tedy děvčátko, a když tak v roce 2021 pojmenovala debutové epíčko, chtěla, aby všichni věděli, jak se cítila při prvním kroku své hudební kariéry.
Do zvukové estetiky svého písničkářství vtiskla reflexe tradiční hudby z Kanárských ostrovů, Španělska a Latinské Ameriky, jemný folkrock, elektropop a mnoho akustických nástrojů, včetně malé ostrovní kytarky timple. Důležité je pro ni také vědět, odkud pochází a co pro ni La Palma znamená. Nečekejte od ní proto písně o nešťastné lásce, depresích, existencionální bolesti natož hluboké rozbory průšvihů rozkymáceného světa.
Když v září 2021 vybuchla na ostrově sopka Cumbre Vieja a lávová erupce zničila, co se dalo, včetně rodného domu její babičky, Valerie se neštěstí hluboce dotknulo. „Cítila jsem v sobě pocit viny a nevěděla jak se ke všemu vyjádřit, protože jsem se bála, že někomu ublížím nebo něco udělám špatně. Chtěla jsem zvýšit hlas, aniž bych o něj připravila postižené,“ přiznala Valeria, připravující v ten čas debutové album charakterizované lyrickým názvem Con cariño y con cuidado (S láskou a péčí).
„Co se stalo, stalo se. A nemám v plánu dělat nic jiného než zůstat tady a pečovat o kořeny. Slunce přece nepřestane svítit a květiny kvést,“ zpívá Valeria v La raíz (The Root), písni o odpuštění a pochopení, že tíha věcí, nespadá pouze na naše ramena. Tedy ani výbuch sopky. Písni tak krásné, že za ni loni získala nominaci na Latin Grammy a pozvání na veletrh Womex, kde doslova zazářila vystoupením beroucím dech.
Na internetu koluje fotografie malé Valerie sedící za dětskými klávesami. O mnoho let později už ji na You Tube slyšíme zpívat covery známých skladeb. Třeba od španělského držitele několika cen Grammy Alejandra Sanze. Neváhal na sociálních sítích neznámou Valerii doporučit slovy: „Když se spojí talent a něžnost, stávají se takovéhle věci.“ Vzápětí podepsala smlouvu s velkým vydavatelstvím a dnes ji alba produkují rockový kytarista Nacho Mur ze skupiny La Moda, skladatel Alberto Torres, hip hopové trio Çantamarta nebo elektronici Daniel, me estas matando z Mexika.
Alejandro Sanz své doporučení uzavřel dobrou radou: sledujte Valerii Castro. A řídit se jí, se každému posluchači moderní španělské hudby zatím vyplatilo. I všem, se kterými si dosud zazpívala: skupině Viva Suecia nebo galicijskému triu Tanxugueiras. A když slavná španělská rocková skupina Vetusta Morla s režisérem Manuelem Cuencanem hledali do filmového příběhu mladé dívky Andrea’s Love nejvýstižnější píseň, moc dlouho se nerozmýšleli a obrátili se na Valerii.