folkové prázdniny

JEDINEČNÝ JIŘÍ SLAVÍK VRACÍ DO POLKY TANEČNÍ ODVÁZANOST A HUMOR

JIŘÍ SLAVÍK, BEDŘICH SMETANA, ANTONÍN DVOŘÁK, RAGTIME, LIMONÁDOVÝ JOE A POLKA NEJEN V SYNKOPÁCH.

Kdyby jen kostelecká děvečka Anna Chadimová, podle dojímavé legendy autorka polky, jenom tušila, že se skočný tanec stane pro evropskou měšťanskou mládež rebelskou vzpourou, v Paříži módním tanečním hitem, v Latinské Americe hudbou kovbojů, vpluje do hlavního proudu americké popmusic a v letech 1986-2009 se za nejlepší polku budou dokonce udělovat ceny Grammy. Dáte-li si tu práci, zjistíte, jak mohutně polka ovlivnila hudební dění po celém světě, kdy se dá nadneseně říct, že kam vstoupil Čech, tam se začala hrát polka. Pod různými názvy, v odlišných variacích, ale pořád tak nějak v základu naše polka.
V dílech Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka nebo Leoše Janáčka, ale i ve skladbách mnoha světových autorů se však klavírní polka do značné míry proměnila v salónní umění. „V některých úpravách českých velikánů se polka změnila natolik, že se z ní občas úplně vytratil její původní účel – tanec,“ uvedl Jiří Slavík důvody, proč se s Polka-boys rozhodl polce vrátit její taneční charakter a přímočarou odvázanost. S humorem, nadsázkou, jednoduše, zato virtuózně a v synkopách jako u ragtime nebo jak to dokázali skladatelé Jan Rychlík s Vlastimilem Hálou v legendárním filmu Limonádový Joe.
„Z polek slavných českých skladatelů jsem si vypůjčil témata, která však přetvářím, dekoruji a jak káže tradice jazzového muzikantství, improvizuji na ně,“ vysvětlil Jiří Slavík podstatu své autorské rekompozice.
A pokud jde o ragtime, není dlouze co řešit, a i když společné album Jaroslava „Škoda lásky“ Vejvody a Scotta „The Entertainer“ Joplina ze známých důvodů asi nevznikne, autoři kombinujících polku s ragtime zas tak vzácní nejsou. To je možná tím „tak nějak jakoby asi možná, ne-li docela dost“ podobně rychlým rytmem, rozsekávajícím tanečníky i hudebníky na „maděru“, což je mimochodem původní název polky.
„Z mého úhlu pohledu musela polka při vzniku ragtime hrát důležitou roli. První černošští pianisté se totiž na něčem museli naučit hrát tu velmi atypickou a takřka neklavírní levou ruku, kterou slyšíme v polce. Stačí trochu pozměnit frázování pravé ruky, přidat trochu swingu a k ragtime pak už není daleko. A určitě není také náhodou, že polky psal i Jaroslav Ježek, který byl jinak převážně považován za jazzového hudebníka čerpajícího inspirace hlavně z americké hudební tvorby,“ řekl Jiří Slavík.
Co z Polkatime vzejde, jakože nepochybujeme, že znovu něco mimořádného, Jiří Slavík & Polka-boys v české premiéře představí na otevíracím koncertu Folkových prázdnin. Namísto kontrabasu bude pokaždé, když odběhne od klavíru, držet v rukách akordeon a doprovázet ho bude kapela „Kdo je kdo v českém jazzu a klasice“. V sestavě: Cyrille Oswald (flétny a tenor saxofon), Michal Wróblewski (klarinet a alt saxofon), Marcel Bárta (basklarinet a tenor saxofon), Štěpán Blinka (housle), Milan Kárník Jakeš (viola), Jan Keller (violoncello), Taras Voloschuk (kontrabas) a Jakub Tengler (bicí a perkuse).
„Každý Čech, alespoň hudby milovník, by měl tyto zvláštní originální tance znát,“ prohlásil před dvěma sty lety Bedřich Smetana a kdyby to jen trochu šlo, nejspíš by s tím samým nadšením zahájil koncert Polkatime.

Autor fotografie: Ivan Prokop