folkové prázdniny

ÓDA NA SLUNCE SVÍTÍCÍ PRO VŠECHNY STEJNĚ

HUMANISMUS V RYTMECH JAZZU A ZÁPADNÍ AFRIKY.

Netoužíme po šílené rychlosti a bláznivých sólech, nabízíme jemnost a krásu, tvrdí kubánský jazzový klavírista Omar Sosa, zpívající hráč na koru Seckou Keita ze Senegalu a venezuelský perkusista Gustavo Ovalles. Navzájem respektují své tradice, naslouchají si s velkou pokorou, vědí, kdy si dát prostor a kdy naopak promluvit společně. Nemají šéfa, tím je hudba a poselství, které šíří. A čím déle jsou od sebe, tím intenzivněji se na sebe těší a výsledkem je nebývalý výbuch energie.
S transcendentální jazzovou ódou Transparent Water nahlíželi do lidské duše, v níž vyčetli, že bez ohledu na to, odkud přicházíme, nebo jaké náboženství vyznáváme a jakou máme barvu pleti bychom se měli pokusit žít ve vzájemné úctě a dorozumívat se universálním jazykem: hudbou.
U nového alba SUBA natáčeném za covidu, podle Seckou Keity „univerzity nejvyšší úrovně vidící svět úplně jiným způsobem“, vycházeli z obsahu mandinského slova pro východ slunce, svítící pro všechny lidi stejně; i těm, kteří se nedobrovolně ocitli na cestě z domova, protože i když vědí, že odešli, nemohou bohužel tušit, kdy a jak se vrátí. Ano, Sosa s Keitou mají na mysli africké otroky i současné imigranty, ale také fakt, že se čím dál víc stáváme otroky současné na rychlý zisk orientované společnosti.
Asi se shodneme na tom, že po tolika návštěvách Folkových prázdnin je zbytečné znovu uvádět o jak ohromující umělce se jedná a jak velkou měrou přispěli do hudebního dění 21. století. Navíc s důležitou přidanou hodnotou: humanismem. A když dojde na koncerty a potřebu reagovat na jejich prolínání jazzu, západoafrických tradic, latinskoamerických rytmů a improvizace dotýkající se dalších hudebních zákoutí, přišli s prostou radou: „Pokud nemůžete hýbat nohama, použijte ruce a když ani to není možné, tančete srdcem.“