FANFARE CIOCARLIA (RUMUNSKO) BY ARNE REINHARDT

FANFARE CIOCARLIA (RUMUNSKO)

SVĚTOZNÁMÍ EXPLOZIVNÍ DECHAŘI Z RUMUNSKA

V RYCHLOSTI NEPŘEKONATELNÁ PREDÁTORSKÁ ROMSKÁ DECHOVKA POVĚSTNÁ TÍM, ŽE ZA SEBOU NECHÁVÁ DOSLOVA TANEČNÍ SPOUŠŤ.

Světoznámí explozivní dechaři z Rumunska totiž ohromují ďábelskou schopností přinutit lidi pohrdat zemskou gravitací. Na posledním albu navíc s pobídkou: Vzhůru na Mars!.
V závratném tempu hrající dechovka nadále představuje naprostý unikát. Fanfare Ciocarlia obdrželi mnoho významných cen, získali si respekt odborníků i kolegů, natočili úspěšná alba a do roztrhání těla koncertují po celé planetě s heslem: „Fanfare Ciocarlia vás doprovodí od kolébky do hrobu a ve vteřině zničí jakoukoliv špatnou náladu.“
Německý režisér Ralf Marscalleck o dechovce z blátěné vesnice natočil v roce 2002 vynikající dokumentární film Iag Bari - Brass on Fire a pro nekorektního humoristu Borata upravili dávný rockový hit Born To Wild.
Objevil je, založil a do světa uvedl německý producent Henry Ernst z labelu Asphalt Tango. Ideálně si to načasoval: Evropa řičela v roce 1995 blahem nad Kusturicovým filmem Underground a poptávka po balkánských dechovkách stoupala. O rok později přijel Ernst do čtyřsethlavé vesničky Zece Prajini (Deset polí) ležící kousek od hranic s Moldávií, kterou byste ale na mapách marně hledali a přestože okolo vede železnice, vlak tu nestaví a tak nezbývalo než skákat za jízdy. Tam i nazpět. Ernstovi řekli, že v ní snad každý chlap hraje na nějaký dechový nástroj. Nejednalo se přitom – podobně jako u neméně slavné rumunské skupiny Taraf de Haidouks – o cikánské lautari, tedy rodové profesionální hudebníky, nýbrž o zemědělce a nezaměstnané dělníky, víceméně na mizině, hrající na svatbách, křtinách a pohřbech. Ernstova nabídka založit kapelu, co by zněla jako ta z Undergroundu, jim přišla docela vhod a co je důležité, z fleku mu dokázali, že s tím nemají sebemenší problém.
O dechovce se traduje, že ji v rychlosti nikdo nepřekoná. No hezky se to poslouchá a kus pravdy na tom je, nicméně vynikající hráči umějí vedle tryskového hraní také svérázným způsobem přejímat skladby od jiných, zpracovat si je po svém a nakonec vypustit do světa v radikálně upravené verzi. Nezapomeňme, že dechovka na svatbách plní roli DJeje a musí být schopná splnit jakékoliv přání, i to nejbizarnější, nabídnuté v ostře taneční verzi - třeba téma z Jamese Bonda nebo skladbu Caravan od Duke Ellingtona. Na albu Devil's Tale se pak spojili s kanadským kytaristou Adriaem Raso pustili se do gypsy swingu.
Fanfare dokážou zahrát snad úplně všechno: místní rumunskou a cikánskou hudbu, bulharské a turecké tance, klezmer, Bollywood nebo Vivaldiho. „Kradli jsme, kde se dalo po celém Balkáně a bavilo nás předělávat rádiové hity,“ vysvětlují členové skupiny a na otázku, proč znějí tak mocně a řízně, odpovídají: „To bude asi tím, že kolem nás vždycky žili Maďaři, a ti mají přece rádi ostrá, kořeněná jídla.“