SPIRITUÁL KVINTET

SPIRITUÁL KVINTET

DOMÁCÍ INSTITUCE ZPĚVU, PATŘÍCÍ K ZÁKLADNÍM KAMENŮM ČESKÉ HUDEBNÍ HISTORIE

ČERNOŠSKÉ GOSPELY, SPIRITUÁLY, FOLKOVÉ BALADY, RENESANČNÍ A OBROZENECKÉ PÍSNĚ, ....

Když otcové zakladatelé - Jiří Tichota a Oldřich Vančura - slavili loni osmdesátiny, naplnil Spirituál holešovickou Arénu a dvakrát Lucernu. Nikdo se tomu nedivil: soubor s osmapadesátiletou kariérou představuje nejen domácí instituci zpěvu, patří k základním kamenům české hudební historie a tím, že vždy stál na straně práva a zdravého rozumu, cení si ho i ti, co jinak folku a spirituálům moc nedají.
Když bylo v listopadu 1989 potřeba pozvednout důvěru v sametovou revoluci, nechyběl ani Spirituál kvintet. Tehdy z balkónu Melantrichu na Václavském náměstí tisícihlavý dav upozornil na skutečnost, že „cíl je blízko a jednou budem dál“. Lidé mu věřili, zpívali s ním a všem běhal mráz po zádech.
Během kariéry se Spirituál kvintet nikdy nezpronevěřil svým ideálům ani nezaprodal politikům. Těm zpíval až po revoluci: v devadesátém roce opět na Václaváku presidentům Havlovi a Bushovi, čtyři roky na to v Redutě Clintonovi. Ne, za zásluhy, ale pro to co vždycky uměl a umí: zpívat a říkat pravdu; hledat a nacházet krásu v černošských gospelech, spirituálech, folkových baladách, renesančních a obrozeneckých písních.
Vyjma období, kdy u Spirituál kvintetu působili bratři Nedvědi a ten se tak mohl spolehnout i na původní písničky, stál repertoár skupiny na převzatém materiálu. Absenci autorství nahrazoval dramaturgickými nápady, nadšenou propagací rekonstrukcí neznámé a zapomenuté hudby opatřené vlastními texty.
Spirituály ale pořád zůstávají se souborem spojeny nejvíc, snad proto, že se jich nezbavil ani v totalitních dobách, kdy z nich našinci od Spirituálu čerpali naději. Na otázku Ondřeje Bezra, jestli byli nuceni používat autocenzuru, Oldřich Vančurova odpověděl: "My jsme měli naštěstí za sebou ty černochy, takže veškerá volání po svobodě v písničkách Spirituál kvintetu jsme sváděli na ně: „To neříkáme za sebe, ale za ty utlačované černochy!“ Jednou nám dokonce v televizi pustili nahrávku písničky Až se k nám právo vrátí a po celou dobu byla na obrazovce statická fotografie černocha za mřížemi. Ale víte, co paradoxně vadilo cenzorům víc, než ta slova o svobodě? Bible. A s ní spojená jednotlivá slova. Jak se někde objevil třeba Mojžíš, byl oheň na střeše."

Photo: