DÁLAVA

DÁLAVA (USA/KANADA)

NÁHLED NA MORAVSKÉ PÍSNIČKY Z POZICE AMERIČANŮ SE ZKUŠENOSTMI Z AVANTGARDNÍ SCÉNY

DÁLAVA V KOMPLETNÍ SESTAVĚ, V JAKÉ NAHRÁLA POSLEDNÍ ALBUM THE BOOK OF TRANSFIGURATIONS

Exotická hudba z Moravy, to je v regionu v České republice, dodávají pro jistotu zahraniční publicisté. Pravda je taková, že za exotickou ji v podání americké skupiny Dálava zaručeně považují také na Moravě, když ne rovnou po celé zemi.
Zpěvačka Julia Ulehla s manželem Aramem Bajakianem, kytaristou Johna Zorna a Lou Reeda, totiž zkoušejí obstát v úkolu nahlédnout na moravské písničky z pozice Američanů se zkušenostmi z rockové a divadelní experimentální scény. Což se u pravnučky zakladatele festivalu ve Strážnici, profesora Vladimíra Úlehly, nevylučuje s hlubokou úctou k vlastním kořenům, bez zakrývání obavy: co tomu řeknou na Moravě.
"Vím, že to není tradiční, ale pokaždé když písničky, které pro mne hodně znamenají, zpívám, objevím v nich něco nového a ony začnou nepředvídatelně žít vlastním životem. Nechtěli jsme záměrně měnit známé melodie, jen jsme je předtím nikdy neslyšeli v živém provedení a chtěli jsme vyzkoušet, jak z nás v odlišném kulturním prostředí vyjdou. I kdybychom chtěli, nemohli jsme znít tradičně. Vložili jsme do nich sami sebe a dali jim tělo a zvuk," uvedla Julia Úlehla.
Dobře z Folkovek víme, že Julia při zpěvu trhá celým tělem, zatíná pěsti, gestikuluje, a když sedí, prudce zdvíhá nohy a dupe. Zkrátka zpívající avantgardní herečka: nepřepjatá, spíš expresivní, docilující maximálního vyjádření úplně jinak, než moravské zpěvačky stojící povětšinou na místě s rukama v bok. A k tomu artikulovaná americká čeština a klasické operní pozadí, které ji za určitých okolností přimělo v hlase pracovat s druhem patosu na Strážnicku cizorodým. Lidové písničky si tu předávají z generace na generaci a dědí s nimi i jedinečnost přednesu, Julii s Aramem vzdáleným, tudíž převedeným do osobní verze, pracující s extrémními zvukovými kontrasty, přecházejícími z tiché libozvučnosti do třaskavě frenetické exploze. Moravská hudba takovým radikálním zátěžovým testem před nimi neprošla: všechny dosavadní domácí pokusy se odehrály na ploše folkrocku nebo jazzu.
"Cítím, že starší generace doma naši hudbu tak nějak bere, ale nedá se říct, že by ji vysloveně milovala. Nebo jinak – mají rádi můj zpěv ve chvíli, kdy je sladký a krásný, ale ne když přejdu do agresivnější polohy. Příliš neocenili ani zvuk kytary," osvětlila Julia situaci, ve které se s Aramem ocitli během konfrontace s nositeli moravských tradic.
Za definicí Dálavy se ale skrývají mnohem složitější vzorce. Nemusíme být tradicionalisté, aby nám bylo zřejmé, že hudební vyznění je zásadně předurčeno minulostí manželské dvojice: Julia s moravskou hudbou navázala těsný kontakt teprve nedávno, při překladu legendární pradědečkovy knihy Živá píseň, kdy se napevno rozhodla ji zpívat a Aram se pokusil najít způsob, jak ji zahrát, a hledal pro ni nové zvukové možnosti, aniž by v sobě popřel avantgardního kytaristu a písničky nepřišly o svou duši.
Na debutu Dálava s nimi v roce 2014 hráli newyorští hudebníci z okruhu Johna Zorna, Marka Ribotta a Aramovy kapely Abraxas. Juliina studia etnomuzikologie se zaměřením na moravskou hudbu pak manžele přivedla do kanadského Vancouveru a odtud pocházejí i členové nové Dálavy - osobnosti místní experimentální improvizační scény. Se silným vkladem se přidali Tyson Naylor, střídající klavír s akordeonem, syntezátorem a hammondkami a cellistka Peggy Lee. Přibylo tedy snovějších pasáží, přičemž největší dobrodružství představují Aramovy akustické a elektrické kytary, pracující se zkreslením, noise a originálními harmonickými postupy na rytmickém základu dvojice: Colin Cowan ( bass) a Dylan van der Schyff (bicí).
Při poslechu mezinárodně velmi úspěšného alba The Book of Transfigurations, jakoby nám někdo cizí vstoupil do obýváku a jal se, s upřímným úmyslem přeskupovat nábytek, jehož smysl nám ale zpočátku uniká. Postupně se k němu ovšem dobereme, nic nevyznívá jako truc strážnické tradici a brzy pochopíme, že to s ní Američané a Kanaďané myslí dobře: takhle tu Julií přeloženou lidovou poezii vstřebali. Rockově-avantgardní transkripcí nemaskují bezradnost nebo samoúčelnost, jen nám s ní předkládají své vlastní vnímání textů, melodií a pro ně netypických moravských temp.

Photo by Farhad Ghaderi