SAM LEE - photo by Frederic Aranda

SAM LEE & FRIENDS (VELKÁ BRITÁNIE)

NEJÚSPĚŠNĚJŠÍ OSOBNOST ANGLICKÉHO FOLKU POSLEDNÍCH LET

PÍSNĚ BRITSKÝCH KOČOVNÝCH TRAVELLERŮ.

Zpěvák a hudebník věnující se odstrkované a neznámé hudbě kočovných travellerů a Romů, představující pro něho prý něco "jako objevení nového živočišného druhu".
Zůstává tomhle směru na scéně anglického folku jediným vojákem v poli a navzdory počátečnímu předpokladu, že si s tématem travellerů naběhne, získal za debutové album Ground of Its Own v roce 2012 nominaci na Mercury Prize, vítězné vavříny mnoha folkových anket a když předloni vydal další desku The Fade in Time, situace se v podstatě opakovala.
„Jsem nadšený z toho, jak byla přijata má práce. To totiž poskytuje příležitosti k poslechu těchto písní na některých významných hudebních platformách, jako je Today program na BBC Radio 4 a také v hollywoodském filmu. Ale i když jsem velmi potěšen, nejsem moc překvapený, protože jsem si vždycky myslel, že tyto písně jsou vskutku tak silné," řekl ke svým nebývalým úspěchům Sam. A pokud jde o ten Hollywood: britský režisér Guy Ritchie ho pozval k sobě na venkov a během procházek přírodou a povídání mu nabídl spolupráci na traileru svého nového filmu Král Artuš: Legenda o meči. "Byl jsem okamžitě bombardován lidmi, kteří se ptali:" Kámo, co je to za druh hudby? Kde to najdu? Je neuvěřitelné, co se stalo.“ vyprávěl Sam.
A že je to sympatický a otevřený chlapík, to se v Náměšti dobře ví: vystoupil tu před čtyřmi lety. Moc se tím tehdy nechlubil, ale věděli jsme to: pro odstrkované travellery se stal autoritou - s právem osobního hudebního výkladu. Výsady využil k radikálně odlišnému, lépe řečeno antitradičnímu doprovodu, zahrnující harmonium, japonské koto, klavír, jazzovou trumpetu nebo cello, na albu nyní doplněné elektronikou a hlasem východoevropského kantora. Což souvisí s jeho rodinnými kořeny v Polsku a Bělorusku. Samova hudba drží obdivuhodně pohromadě, nezabředá do pozérského umění natruc, to by před ním přírodně tesaní travelleři napříště zabouchli dveře. Nesnaží se znít jako cizinec přinášející zvukové inspirace z celého světa, říkejme tomu spíš empatické puštění uzdy představivosti.
Slavný americký producent Joe Boyd, spolutvůrce slávy anglického folkrocku a skupiny Pink Floyd to shrnul: „Genialita Sama a jeho skupiny byla v tom, že našli způsob, jak obklopit tuto hudbu, tyto balady opravdu dobrodružnou a zajímavou instrumentací, která koresponduje s rytmikou písně, spíše než snaží cosi do písně vnutit.“
S ohledem na cestování za travellery nepřekvapí, že Sam Lee je zkušený přírodovědec: účastní se třeba kursů a expedic jak přežít v divočině. Předloni v dubnu pak připravil sérii unikátních intimních koncertů v hlubokých lesích východoanglického Sussexu: s hlasem a smyčcovým triem se připojil ke zpěvu slavíků, kteří se v tu dobu vracejí z afrického zimoviště na ostrovy, kde, zvlášť samečci, po setmění spustí nádherné serenády. Sama k tomu nevedl rozmar zapáleného ornitologa: jakkoliv je slavík součástí mnoha britských legend, příběhů, básní a tradičních písní, dnes, díky postupu civilizace, patří v Anglii mezi nejohroženější ptačí druhy. Magickou akcí připomněl zároveň Sam 90. výročí kultovního okamžiku: 19. května 1924 radio BBC vysílalo živou nahrávku ze zahrady, kde se znenadání k violoncellistce Beatric Harrison připojil slavík. Fascinující duet pak radio pro obrovský úspěch (přišlo přes padesát tisíc nadšených dopisů) opakovalo až do roku 1942, kdy ho přerušilo hučení britských bombardérů. Sam se k němu vrátil rozhlasovým dokumentem Singing with the Nightingales a smysly pohlcujícími lesními koncerty na místech kde žijí slavíci, které organizuje za přispění mnoha hudebních přátel.
Nemyslíte, že i tohle svědčí o Samově mimořádnosti?

Fotografie uvedená u tohoto profilu - Sam Lee - autor Frederic Aranda.
Fotografie na přehledu účinkujících - Sam Leey - autor Frederic Aranda.