JAVORY

JAVORY

JEDINEČNÝ HLAS HANY ULRYCHOVÉ A CITLIVÉ, Z DUŠE A VÍRY TAŽENÉ SKLADATELSTVÍ PETRA ULRYCHA.

MORAVSKÁ HUDBA A JAVORY PATŘÍ STÁLE DO JEDNÉ VĚTY.

Je to tak, pokud o někom slavný kritik Jiří Černý dělá poslechový pořad, asi v hudbě něco hodně dokázal, když se rovnou už dávno nezařadil mezi legendy. I tak musí sourozenci Hana a Petr Ulrychovi po těch letech neustále vysvětlovat, že nejsou manželé a na svých webových stránkách uvádět svou historii s podtitulem "pro mladší ročníky". To není od věci: na hudební scéně se pohybují od 60. let, kdy nejeden z jejich dnešních fanoušků ještě chodil po houbách.
Nechme stranou jejich popovou a rockovou kariéru, připomeňme si, že bez sourozenců Ulrychových a cimbálové kapely Javory by v bolševických dobách celé generace posluchačů o zneužitou moravskou lidovou hudbu neopřely ani kolo. To oni v nich svými nádhernými moravskými písničkami probudili zájem a naději. Hančin hlas a Petrovo citlivé, z duše a víry tažené skladatelství se stalo majákem uprostřed temna. Prostá krása spjatá s přírodou a slovesnou poezií moravských vesniček doprovázená cimbálem a houslemi představovala protipól okolní popmusic. Od pro celou naši hudební scénu nesmírně vlivných bigbítových začátků se Ulrychovi zlehka přenesli ke své osobité ohlasové moravské hudbě, do níž nechávali zlehka vklouznout i v sobě zasunuté rockerství. Alba Nikola Šuhaj loupežník, Meč a přeslice, Zpívání nebo koncertní pořad Putovali hudci se navždy zapsaly do dějin české hudby. V posledních letech Petr Ulrych své písně obohacoval i o vlivy klezmeru, zhudebňoval verše básníků, a přesto si hudba Javorů zachovala svou kontinuitu se vším, co kdy udělal.
Zkrátka moravská hudba a Javory patří nadále do jedné věty.