JOSIENNE CLARKE & BEN WALKER

VOXTRA (BELGIE)

OSLAVA ROZDÍLNOSTI UKRYTÁ V TĚCH NEJÚŽASNĚJŠÍCH VOKÁLNÍCH DĚDICTVÍCH LIDSTVA

VOKÁLNÍ POLYFONIE ZE SARDINIE A ALBÁNIE, PÍSNĚ RUNO A JOIK Z FINSKA, BEKO BLUES Z JIHOZÁPADU MADAGASKARU A FOLK Z BELGIE

Natočit album a dostat se s ním na vrchol žebříčku world music ještě nutně nemusí znamenat hudební zázrak, zato udržet se tam čtyři měsíce a sklízet jen samý obdiv, to už máte k nezapomenutelnosti nakročeno řádně, zvlášť když posloucháme multikulturní fúzi, tedy jednu z nejtěžších hudebních disciplín. Vokální polyfonie ze Sardinie a Albánie, písně runo a joik z Finska, beko blues z jihozápadu Madagaskaru a folk z Belgie, představují tak odlišné hudební žánry, že sloučit je do jednoho ansámblu a najít pro ně spojnici, vyžaduje minimálně důvod pro takové rozhodnutí. Belgický zpěvák Raphael De Cock, soucitně zasažený osudy lidí na útěku z vlasti, si ale vzpomněl na slova zavražděné britské poslankyně Jo Coxové: „Jsme mnohem propojenější a máme mnohem více společného navzájem, než věcí, které nás rozdělují."
Album The Encounter of Vocal Heritage a společné koncertování po celé Evropě proto nekoncipoval jako fúzi, rozhodl se pro zdůraznění a oslavu rozdílnosti, kdy žádnému jedinečnému hlasu není upřeno právo být rozpoznán a slyšet. A pokud se spojí dohromady, žádné "protřepat, zamíchat a podávat", ale směřování ke vzájemnému dialogu.
Přispěli do něho finská zpěvačka Anu Junnonen, albánský polyfonní ansámbl Gjini, zpěvačka Talike Gelle z Madagaskaru a polyfonní soubor Tenore de Monte Arvu ze Sardinie, kdy bratři a strýcové mezi sebe vzali dceru Manuelu, což lze v čistě mužské tradici považovat za revoluci. Raphael De Cock se vokálům věnuje už řadu let, včetně hrdelního zpěvu z Tuvy.
Ačkoliv se vžilo u mnoha lidí přesvědčení, že uprchlíci vzali Evropu útokem až během války v Sýrii, pravda je samozřejmě zcela jiná. Migrace je nejen nevyhnutelným stavem dnešní doby naší doby, lidé do Evropy hlavně proudí odnepaměti a nejvíc od 60. let, kdy evropské mocnosti nechaly své africké kolonie proměnit v nezávislé státy a jakoby formou odpustku obyvatelům otevřely brány svých metropolí, měnící se postupně v multikulturní hudební laboratoře. Brusel stál dlouhá léta ve stínu Londýna nebo Paříže, bližší pohled na tamní scénu ale dokazuje, že neprávem. Raphael De Cock si u výkladového rámce vzniku souboru ovšem nevystačil s tématem uprchlíků: převládá humanismus a radost ze společného sdílení hudby, což je filosofie neziskové organizace Muziekpublique, věnující se už patnáct let tradicím a tancům hudebníků z celého světa žijících v Belgii. A protože součástí programu Muziekpublique jsou od začátku nejrůznější kursy, s Voxtrou nás na Folkovkách určitě čeká mimořádný vokální workshop.