MUZSIKÁS (MAĎARSKO) - photo by Béla Kása

MUZSIKÁS & ŠKAMPOVO KVARTETO (MAĎARSKO, ČR)

JEDINEČNÉ SPOJENÍ PROSLULÉ MAĎARSKÉ SKUPINY S VÝTEČNÝM KLASICKÝM ŠKAMPOVÝM KVARTETEM

ENERGIE A MUZIKANSTVÍ ŠPIČKOVÝCH KAPEL - TRADIČNÍ A KLASICKÉ.

MUZSIKÁS

Proslulá skupina věnující se maďarské lidové hudbě bezmála padesát let a za tu dobu v kompozicích Bély Bartóka, Zoltána Kodályho nebo György Ligetiho nejednou spojila instrumentální síly s renomovanými klasickými hudebníky; naposled na výzvu britského festivalu ve Wimbledonu s naším Škampovým kvartetem.
„Většinou hrajeme tradiční hudbu. Ne většinou, výhradně tradiční, nepatrně upravenou hudbu. Snažíme se, aby výsledek byl co nejpůvodnější a opravdu blízký originálu. Hrajeme už spoustu let, takže jsme na to dost staří a rozumní. Důležitý pro nás byl okamžik, když jsme si uvědomili, že se musíme snažit hrát co nejvíc autenticky. Hranicí je pro nás uvědomění si, jestli to posluchači ještě snesnou. Nezapomínejte, že jsme všichni původně klasičtí hudebníci, kteří se museli nejprve naučit lidovou hudbu chápat. Ta nemá s klasikou vůbec nic společného. Například Béla Bartók si v tomhle směru počínal velmi svobodně, někdy se dokonce zdá, že to zní falešně. Konkrétně píšťaly, ovšem nenechte se mýlit. Je to tak naschvál. Ve chvíli, kdy se to budeme snažit měnit, vznikne z toho úplně jiná hudba,“ vysvětlil leader Muzsikáse, kontrabasista a zpěvák Daniel Hamár.
Muzsikási se také nadmíru podařilo upříst pozornost na maďarské menšiny v rumunské Transylvánii, kam skupina takřka v utajení zajížděla v dobách hluboké komunistické totality.
„Hudba z Transylvánie pro mě byla stejný objev, jako v dětství Beatles. Tohle je přece něco úplně jiného než co se hrálo v budapešťských vinárnách, ta hudba jde přímo do srdce,“ řekl Hamár, když se skupinou v roce 2008 přebíral významnou cenu veletrhu Womex.
Irský spisovatel Bram Stoker, který stvořil postavu hraběte Draculy rodem z Transylvánie, jednoho z nejopuštěnějších krajů východní Evropy, napsal: „Přátelé mi říkali, že v Karpatské podkově se setkávají pověry z celého světa, jakoby tu byl střed jakéhosi víru lidské obrazotvornosti.“
Daniel Hamar transylvánské opuštěnosti blahořečí. Pro něho představuje hornatý rumunský kraj knížete Draculy duši maďarské tradiční hudby. Nezapomínejme, že Transylvánie patřila až do roku 1919 Maďarsku; to se však díky dějinným událostem ocitlo po první světové válce na straně poražených a tak se mohla sličná rumunská princezna Marie vrátit z konference v Trianonu se Sedmihradskem v kapse. „Jestliže si představíte, jak USA postupují Mexiku Texas, Louisianu či Mississippi, dostane se vám obrázku, jak se asi Maďaři cítili,“ píše na obalu alba Blues For Transylvánia skupiny Muzsikás producent Joe Boyd a k jejímu odvážnému úsilí, kdy ze strany rumunské tajné policie hrozilo vedle bití i vězení doplňuje: „Obdivoval jsem její naléhavost poznávat, zdokumentovat a uchovat, která se navíc stále víc zintezivňovala, protože Ceaucescovy plány srovnat se zemí vesnici po vesnici, uzavřít maďarské školy a zakázat používání rodného jazyka se stávaly čím dál tím větší realitou.“
Maďarsko patří v Evropě ke státům s nejpestřejší hudební tradicí. Vyplývá to z bohaté historie, do níž zasáhli Keltové, Římané, Mongolové, Turci, Slované a Němci. Střípky jejich kultur zformovaly maďarskou hudbu, ve které mají své nezastupitelné místo i Romové, vnášející do ní svůj čardášový temperament.
Od začátku minulého století se hudbě v maďarské sféře vlivu věnoval s archeologickou péčí skladatel Béla Bartók a později i Zoltán Kodály, dva vizionáři, v terénu odkrývající netušené souvislosti mezi maďarskou, balkánskou, tureckou, ale i arabskou hudbou. Na jejich práci navázal Muzsikás. Skupinu založil v roce 1973 v Budapešti se třemi dalšími akademicky vzdělanými hudebníky: Mihály Sipos (housle, citera), László Porteleki (housle, kobza, zpěv) a Péter Éri (housle, viola, mandolína, flétna).
Hlasem Muzsikáse byla dlouhá léta vynikající zpěvačka Márta Sebestyén a velmi ceněná alba jim produkoval Joe Boyd, spolupracovník Pink Floyd, Fairport Convention nebo R.E.M. Přestože jejich hudba zazněla například v oscarovém filmu Anglický pacient nebo snímku režiséra Costy Gavrase Hrací skříňka a Márta sama spolupracovala i s Deep Forest, nikdy se nevydali cestou moderních fúzí. Soustředili se na strhující výhradně akustické podání transylvánských verbuňků, zbojnických balad, židovských písní a na sběratelské dílo Bély Bartóka.

ŠKAMPOVO KVARTETO

Škampovo kvartetoDramaturgové za obzory hledících festivalů, někdy pro zvýšení atraktivity, nejčastěji ale s rozmyslem, vybízejí k nepravděpodobné spolupráci soubory, které by se za normálních okolností na jednom podiu nesetkali. Koho by třeba napadl společný koncert klasického Škampova kvarteta a maďarské tradiční skupiny Muzsikás, hrající ve strhujícím podání transylvánské verbuňky, zbojnické balady a židovské písně. Anthony Wilkinson, ředitel britského Wimbledon International Music Festival, průsečík nemusel hledat dlouho: hudba Bély Bartóka, Zoltána Kodályho a Leoše Janáčka.
"Dalším důležitým styčným bodem byly skladby našeho dvorního skladatele, Pavla Fischera. Jeho hudba se inspiruje lidovou hudbou mnoha oblastí, mimo jiné i Transylvánie," říká Adéla Štajnochrová, houslistka Škampova kvarteta, ve kterém s violistou Martinem Stupkou, houslistkou Helenou Jiříkovskou a violoncellistou Lukášem Polákem už od roku 1989 dobývají svět mistrovskou hrou a otevřeným pohledem na klasiku: proslulá je například spolupráce kvartetu s Ivou Bittovou. Takže Wilkinsonova vybídka ke koncertu s Muzsikásem ho nemohla zaskočit.
"Výzva vzešla od dramaturgů festivalu a jsme za ní velmi rádi! Sdílíme s Muzsikásem agenturu pro Velkou Británii, ale doposud jsme neměli tu čest. Společný listopadový koncert byl první příležitostí k setkání s těmito strhujícím muzikanty," vysvětluje Adéla Štajnochrová a dodává: "Samozřejmě jsme si Muzsikás řádně "progooglovali"! Byli jsme nadšeni jeho energií a muzikantstvím, to jsou pro nás zásadní kvality u hudebníků jakéhokoliv žánru."
Určitě se nabízí srovnání se spoluprací s Ivou Bittovou: "Pro nás je obojí velmi osvěžující. Asi hlavním rozdílem je, že na koncertech s Ivou se jedná o společné vystupování v prokomponovaných skladbách pro kvarteto a zpěv, případně housle, s Muzsikásem se spíše střídáme. Naše klasické vstupy jsou Muzsikásem geniálně přebírány a přetaveny do jejich "pecek". Je to opravdu živý a proměnlivý organismus. A improvizace? Vzhledem k principu střídání je na nás spíše klasické hraní, ale v závěrečných společných Bartókových Rumunských tancích jsme si krásně zařádili! Všichni máme k lidové hudbě ten nejvřelejší vztah. Helena se dlouhá léta věnovala folklóru plzeňského kraje, Martin v současné době vystupuje s folklórním souborem, Lukáš v době studií v Brně adoptoval moravskou tradiční hudbu a já dodnes vzpomínám na návštěvy Strážnických slavností a mým dávným snem je naučit se na cimbál:-)."