PERKUSE A HLASY NAD OSLAVOU

KONCERT TŘÍ PERKUSOVÝCH OSOBNOSTÍ A TŘÍ JEDINEČNÝCH ZPĚVAČEK

TRADIČNÍ PROJEKT FOLKOVÝCH PRÁZDNIN.

Jakobychom se vraceli na samý počátek hudby, kdy lidé jenom zpívali, k tomu tleskali nebo něčím o něco tloukli. O rytmu už také něco tušili: stačilo si sáhnout na srdce. Ačkoliv později zjistili, jak zní, když se fouká do duté kosti a postupně začali vyrábět melodické nástroje, kombinace perkusí a hlasů zůstává v hudbě dodnes nejpoužívanější. V Africe tedy rozhodně. Odtud je to do Náměště sice pěkný kus cesty, ale to z indonéských ostrovů také, o Brazílii nemluvě. Pocházejí odsud letošní protagonisté projektu Perkuse a hlasy, i když záminku pozvat je, získala houslistka Jitka Šuranská nedaleko - v Budapešti: "Zamilovala jsem se do hry perkusisty Kornéla Horvátha a nápad byl na světě."
Všichni, kteří na Jitčino pozvání kývli, se na několik dnů nastěhují do Náměště a po té, co se domluví, co by chtěli na festivalu společně zahrát, začnou usilovně vymýšlet, zkoušet a navzájem vstřebávat kulturně naprosto odlišné inspirace. Setkání se na Folkovkách vzdalují běžným rezidenčním projektům díky pracovní atmosféře, která, jak z minula dobře víme, se blíží spíš přátelskému hudebnímu dialogu, jehož pointou nebývají koncerty nalajnované od začátku do konce, ale vystoupení, kdy má posluchač okamžitě pocit, že tu jde o něco víc. A o kom je tedy řeč? Perkusistu Horvátha doprovodí hlas z Folkovek dobře známé maďarské zpěvačky Irén Lovász, slavného rytmického kouzelníka Adriano Adewaleho  švédská jazzová zpěvačka Emilia Mårtensson a mistr gamelanu I Made Subandi z Bali se spolehne na Moniku Akihary, v podstatě hlasovou umělkyni, zpívající v jazyku haruku, rodné řeči svého otce pocházejícího z Moluckých ostrovů. Přidají se k nim i další členové jejich skupin Groove & Voice, Boi Akih a Elida Trio, které do jedné samostatně vystoupí také na nočních koncertech, a samozřejmě Jitka Šuranská.

Jak to dopadne, nikdo neví, ani muzikanti, nejspíš ale jako vždycky: z té hudby bude čišet radost z toho, že se mohli v Náměšti potkat. "Lidé ze sebe přece odpradávna dostávali bolest a starosti zpíváním, posilovali s ním své radosti a naplno si užívali oslav," tvrdí Irén Lovász.