RANKY TANKY (USA) - photo by Reese Moore
RANKY TANKY (USA) - photo by Reese Moore

RANKY TANKY (USA)

HUDEBNÍ POKLAD Z JIŽNÍ KAROLÍNY.

UNIKÁTNÍ SMĚS BLUES, GOSPELU, SPIRITUÁLŮ A AFRICKÝCH TRADIC

Jazz, blues a gospel v tradicích Gullah, takže hodně africky.
Bílá místa na cestovních mapách už neexistují, na tom se snad shodneme, ale co ta kulturní? Příklad skupiny Ranky Tanky z Charlestonu jen potvrzuje, že při hledání můžeme i dnes narazit na dosud utajené lokální poklady, jakým je například kreolská hudba gullah z Lowcountry - pobřežních regionů Jižní a Severní Karolíny a Georgie, zahrnující souostroví Sea Islands.
Pokud jste o gullah hudbě věděli, bod pro vás, ostatním přibližná nápověda: jde o nejafričtější odnož černošské americké hudby s kořeny v otrokářské éře; unikátní směs blues, gospelu, spirituálů a afrických tradic. A když půjde řeč o těch nejvěhlasnějších, určitě dojde na legendární zpěvačku Bessie Jones, Joe Armstronga nebo sbor The Georgia Sea Island Singers, založený v roce 1900. Na jejich umění teď navazují Ranky Tanky (Get Funky), bouřící hlasem Quiany Parler.
Příběh kapely se začal psát už v roce 1998, kdy čerství vysokoškoláci - bubeník Quentin Baxter, kontrabasista Kevin Hamilton, trumpetista Charlton Singleton a zpívající kytarista Clay Ross - založili v Charlestonu jazzový kvartet. Pak se rozprchli: někdo se vydal do světa za zkušenostmi, jiní pomáhali dotvářet hudební scénu rodného města. Nedávno se znovu sešli, přizvali respektovanou zpěvačku Quianu Parler a naplno ponořili do kultury gullah Jižní Karolíny.
Album teprve chystají, ze všeho nejvíc zatím koncertují a pořádně si to užívají. Což se ukazuje jako dobrá strategie: o strhujících Ranky Tanky se vedle Států mluví už také v Evropě, kam letos přijíždějí zcela poprvé.
Identitu potomků černých otroků Gullah (někdy Geechee) - neboli "lidí požehnaných Bohem" - vedle hudby, tance, jídla, náboženských rituálů a způsobu života pěstitelů rýže a rybářů - tvoří kreolština, připomínající pověstný jazykový Babel: angličtina si v ní zachovala hodně západoafrických výrazů, hlavně ze Sierra Leone, k nimž přibyly dialekty z Baham, Jamajky, Belize a Trinidadu, tedy zemí spojenými s otroctvím. Jedno je však nejpatrnější: tradice gullah si na zeměpisně izolovaných ostrovech i přes vklad nových kultur udržela po staletí výrazný africký esprit - víc než kdekoliv jinde ve zbytku Spojených států.
Klima vhodné k pěstování rýže skýtalo jedno nebezpečí, představující zároveň kulturní pojistku: výskyt malárie a žluté zimnice držely bělošské obyvatele stranou; tudíž i jejich vliv na dění a kulturu. Africké tradice, zahrnující orální historii, literaturu a zvyky, tady proto přečkaly otroctví, občanskou válku i moderní americkou historii. Například kdysi rituální a komunitní tanec ring shout: podle odborníků jediná přežívající africká tradice ve Státech s počátky v době, kdy na jejich území vystoupili z lodí první afričtí otroci.
Ring shout se tančí do kruhu proti směru hodinových ručiček: žádné nástroje, natož přísně zakázané bubny, pouze tleskání, dupání a hlasy zpěváků ve stylu zvolání/odpověď a občas tlučení do země dřevěnou holí. Shout přitom neznamená "křičet" - jedná se o poangličtělé slovo saut, název tance okolo nejposvátnější muslimské svatyně Ka'ba stojící v Mecce, připomínky, že mnoho západoafrických otroků vyznávalo islám. Ve Státech, podobně jako animisté, původní víru zaměnili za křesťanství, duchovní přesahy a bezpříkladnou rytmickou energii si ale zachovali a o tom je a byl ring shout, prostupující postupně i do baptistických kostelních mší doprovázených zpěvem gospelů.
Však to znáte, jak se tam přítomní "spojují s Duchem svatým" způsobem, jaký asi Bůh neměl na mysli, ale co mohl dělat, i Afričané patří mezi jeho ovečky.